Jak je to s krásou krajiny? Kdo určuje, co je hezké?

Krása krajiny je zcela samozřejmá věc. Každému se líbí dramatická krajina národních parků už od narození a vždy tomu tak bylo. Tečka.

Tak to ovšem zdaleka není.

Napadlo Vás někdy, odkud se bere tato zdánlivě vrozená schopnost oceňovat krásu divoké přírody?

Pravdou je, že vnímání krásy v krajině je dlouhodobý proces, který během historie prošel mnoha i dramatickými obměnami a zásadně podléhá společenským trendům. To, co se nám dnes jeví, jako objektivně krásné, se velmi pravděpodobně nebude zdát tak krásné generacím příštím.

Důkazem toho může být například situace v Evropě v 18. století. Do této doby byla divoká a nespoutaná krajina (tak jak si dnes často představujeme národní parky) vnímána zcela negativně. Lidé z ní měli strach a brali ji jako něco ošklivého a nechtěného. Naproti tomu lidmi ovládnutá krajina zámeckých parků a sterilních zahrad, to bylo to jediné správné a krásné. Divoká příroda byla nepřítel. Dle pamětníků a tehdejších literátů na našem venkově až do 20.století převládal názor, že rovná pole jsou čistou a krásnou krajinou. Oproti tomu hvozdy a hory jsou ošklivé a špinavé. Dnes by se chtělo říci, znáte někoho, kdo by se s oblibou procházel mezi lány řepky a kukuřice?

Oficiálně uznávaná obliba divokých přírodních scenérií má počátky v době romantismu. Z počátku se však jednalo pouze o názor intelektuálů, umělců a básníků - no zkrátka, dnešní mluvou - kavárenských povalečů. Do povědomí širší společnosti se dostávala až postupně v průběhu mnoha desetiletí. Není také náhodou, že do období romantismu v Evropě také spadá počátek turistiky - do té doby zcela nemyslitelné a nesmyslné kratochvíle.

Mezi lidmi zabývajícími se estetikou na odborné úrovni je dnes jedním z převládajících názorů, že krása je subjektivní záležitost. Popisuje se tak, že krása se nachází v "oku toho, kdo se dívá." Oproti tomu existuje i názor, že krása má několik pevně daných atributů, shodně vrozených všem lidem. O těch si například můžeme popovídat příště.

Do jaké části historie byste se zařadili vy? Máte raději neuchopitelnou divokou krajinu, nebo anglický trávník a pravoúhle zorané pole?

Autor: Ing. Jan Deutscher, Ph.D.